Násilí nemusí zanechávat modřiny. Někdy má podobu ponižování, manipulace, omezování svobody nebo zanedbávání péče. A může přicházet právě od lidí, kterým nejvíce důvěřujeme. Proč se o násilí na seniorech tak často mlčí? Jak ho rozpoznat a co můžeme udělat, abychom pomohli? Ve čtvrtém dílu Podcastu Zóna o tom mluvím se socioložkou Marcelou Petrovou Kafkovou z Masarykovy univerzity a Výzkumného institutu práce a sociálních věcí (RILSA).
Domov by měl být místem bezpečí. Rodina prostředím, kde můžeme hledat oporu. A péče pomocí, která nám umožňuje žít důstojně i ve chvíli, kdy už některé věci sami nezvládneme.
Jenže právě v těchto vztazích může někdy docházet k ubližování. Člověk se postupně stává závislejším na druhých, ztrácí možnost rozhodovat o běžných věcech a někdy také odvahu ozvat se, když s ním někdo zachází špatně.
Násilí na seniorech přitom není jen otázkou fyzických útoků. Může být mnohem nenápadnější, a právě proto také obtížněji rozpoznatelné.
Násilí, které není vidět
Když se řekne násilí, často si představíme fyzické napadení. Jenže ubližovat lze i slovy, jednáním nebo naopak tím, co pro druhého člověka neuděláme.
Psychické násilí může zahrnovat ponižování, výhrůžky nebo zastrašování. Finanční zneužívání může znamenat neoprávněné nakládání s penězi či majetkem seniora. Zanedbávání péče zase může člověka připravit o základní potřeby, bezpečí nebo potřebnou zdravotní a sociální podporu.
Do širší problematiky špatného zacházení patří také omezování kontaktů s blízkými, nerespektování soukromí nebo rozhodování o člověku bez jeho účasti.
Společným jmenovatelem těchto situací je narušení lidské důstojnosti a bezpečí.
Téměř třetina seniorů má zkušenost se špatným zacházením
Jak rozsáhlý je tento problém v České republice?
Výzkum RESTABUS, na kterém se podílela také Marcela Petrová Kafková, přinesl znepokojivé výsledky. Podle jeho užšího vymezení se s některou formou násilí, zneužívání, zanedbávání nebo jiného špatného zacházení setkalo 29 % dotazovaných lidí ve věku 65 let a více žijících v domácím prostředí.
Za tímto číslem se ale neskrývá jeden typ zkušenosti. Výzkum zachycuje různé formy ubližování, od psychického nátlaku a narušování důstojnosti až po závažnější případy násilí.
Především připomíná, že nejde o několik výjimečných příběhů, ale o společenský problém, který se může dotýkat mnoha rodin.
Proč oběti často mlčí?
Mohlo by se zdát, že člověk, kterému někdo ubližuje, jednoduše požádá o pomoc. Skutečnost bývá mnohem složitější.
Co když je tím, kdo ubližuje, vlastní dítě? Partner, se kterým člověk prožil celý život? Nebo někdo, bez jehož každodenní pomoci se už neobejde?
Do rozhodování vstupuje strach, stud, pocit viny, ale také obava ze ztráty vztahu nebo potřebné péče.
Senior se může bát, že svým oznámením někomu ublíží, že mu okolí nebude věřit nebo že jeho situace bude po zveřejnění ještě horší.
Právě proto je důležité nevnímat mlčení jako souhlas. A také nepředpokládat, že člověk, který se nebrání, žádnou pomoc nepotřebuje.
Jak poznat, že se něco děje?
Násilí a špatné zacházení nemusí být na první pohled patrné.
Varovným signálem může být náhlá změna chování, uzavírání se do sebe, úzkost, strach z konkrétní osoby nebo nevysvětlitelné poranění. Někdy si můžeme všimnout zanedbaného vzhledu, nedostatku potřebné péče či neobvyklých změn ve finanční situaci.
Žádný z těchto příznaků sám o sobě násilí nedokazuje. Může ale být důvodem k citlivému rozhovoru.
Důležité je vytvořit prostor, ve kterém člověk nebude mít pocit, že musí někoho obviňovat nebo se okamžitě rozhodovat. Někdy může být prvním krokem prostá otázka, jak se mu skutečně žije a zda se cítí bezpečně.
Když ani domov pro seniory nemusí být bezpečný
Samostatnou otázkou je špatné zacházení v pobytových sociálních službách.
V rozhovoru se věnujeme nejen vztahům mezi personálem a klienty, ale také násilí mezi samotnými obyvateli zařízení nebo nevhodnému jednání ze strany příbuzných.
Problém přitom nelze zjednodušit na jednotlivé selhání pečujících pracovníků. Důležitou roli mohou hrát také pracovní podmínky, personální zajištění, vzdělávání zaměstnanců a způsob, jakým zařízení přistupuje k potřebám a právům svých klientů.
Kvalitní péče totiž neznamená pouze zajistit jídlo, hygienu a léky. Znamená také respektovat soukromí, přání a osobnost člověka, o kterého pečujeme.
Jak pomoci, aniž bychom člověku vzali jeho samostatnost?
Jednou z nejdůležitějších otázek celého rozhovoru je, jak na podezření ze špatného zacházení reagovat.
Pomoc by neměla znamenat, že začneme za seniora automaticky rozhodovat. Právě ztráta možnosti rozhodovat o vlastním životě totiž může být součástí problému, který se snažíme řešit.
Důležité je naslouchat, brát sdělení vážně, nabídnout konkrétní možnosti podpory a společně hledat bezpečný postup. V případě bezprostředního ohrožení je samozřejmě nutné jednat rychle.
S pomocí se lze obrátit například na bezplatné krizové linky:
- Senior telefon organizace Život 90: 800 157 157 (nepřetržitě).
- Linka seniorů organizace Elpida: 800 200 007 (každý den od 8 do 20 hodin).
Obě služby poskytují prostor pro důvěrný rozhovor a pomáhají také blízkým a pečujícím osobám hledat další možnosti řešení.
Důstojnost člověka nekončí stářím
Stárnutí může přinášet omezení, větší potřebu pomoci i závislost na druhých. Nic z toho ale neznamená, že člověk ztrácí právo na respekt, bezpečí a vlastní rozhodování.
Možná právě v tom spočívá jedna z nejdůležitějších myšlenek našeho rozhovoru: skutečná péče není jen otázkou toho, co pro druhého člověka uděláme, ale také jak s ním zacházíme.
A zda v něm i ve chvílích jeho zranitelnosti dokážeme stále vidět člověka, jehož důstojnost má stejnou hodnotu jako ta naše.
🎙️ Host: Mgr. et Mgr. Marcela Petrová Kafková, Ph.D. – Masarykova univerzita, RILSA
🎧 Podcast: Zóna – série Jak se žije ve stáří, 4. díl
💬 Téma: Násilí a špatné zacházení se seniory, jeho dopady na duševní zdraví, prevence a možnosti pomoci
Pokud se Vám Podcast Zóna líbí a považujete jeho témata za důležitá, můžete podpořit vznik dalších dílů na podcastzona.art. Díky Vaší podpoře můžeme dál otevírat otázky, které se dotýkají nás všech.