Sociální sítě nás spojují, baví a pomáhají nám. Zároveň ale mohou přinášet stres, zahlcení nebo pocit, že musíme být neustále dostupní. Kde leží hranice mezi užitečným používáním technologií a chvílí, kdy začínají ovládat ony nás? O digitálním wellbeingu, FOMO, digitálním stresu i hledání zdravějšího vztahu k online světu mluvím v podcastu Zóna s Michaelou Šaradín Lebedíkovou z Masarykovy univerzity.
Digitální wellbeing: Kdy technologie slouží nám – a kdy už my jim?
Mobil vezmeme do ruky hned po probuzení. Během dne odpovídáme na zprávy, kontrolujeme e-maily, sledujeme sociální sítě, pracujeme, hledáme informace nebo se bavíme. Technologie se staly natolik samozřejmou součástí života, že hranici mezi „digitálním“ a „skutečným“ světem často ani nevnímáme.
A právě tady začíná téma digitálního wellbeingu.
Nejde jednoduše o to být méně online. Podstatnější je otázka, zda způsob, jakým technologie používáme, odpovídá tomu, jak chceme žít.
Co je digitální wellbeing?
Digitální wellbeing můžeme chápat jako hledání rovnováhy mezi tím, co nám technologie přinášejí, a tím, co nám berou.
Na jedné straně je pohodlí, kontakt s druhými lidmi, zábava, dostupnost informací nebo možnost pracovat téměř odkudkoliv. Na druhé straně rozptýlení, zahlcení, stres nebo pocit, že bychom měli být stále k dispozici.
V rozhovoru Michaela Šaradín Lebedíková připomíná pojetí výzkumnice
Maria M. P. Vanden Abeele, podle něhož digitální wellbeing nespočívá v prostém odmítání technologií. Jde spíš o dynamickou rovnováhu mezi jejich přínosy a negativními dopady.
A ta bude u každého člověka vypadat trochu jinak.
Když se z připojení stane povinnost
Jedním z problémů digitálního prostředí je pocit, že bychom měli být neustále online.
Přijde zpráva a máme potřebu odpovědět. Objeví se notifikace a automaticky se podíváme na telefon. Večer zkontrolujeme pracovní e-mail, přestože už dávno nepracujeme.
Do hry vstupuje také známé FOMO – fear of missing out, tedy obava, že nám něco důležitého uteče. Něco se děje, někdo něco zveřejnil, ostatní o něčem mluví – a my u toho nejsme.
Dalším zdrojem stresu může být communication overload, komunikační přetížení. Zpráv, e-mailů, skupinových chatů a notifikací jednoduše přichází víc, než jsme schopni v klidu zpracovat.
Technologie nám v takové chvíli už pouze neusnadňují komunikaci. Začínají vytvářet další nároky na naši pozornost.
Problém nemusí být v telefonu
Snadno bychom mohli dojít k závěru, že řešením je prostě mobil odložit.
Jenže vztah k technologiím je složitější.
Pokud například člověk odpovídá na pracovní zprávy v sobotu večer, nemusí být hlavním problémem samotný smartphone. Důležitou roli mohou hrát očekávání zaměstnavatele, kolegů, přátel nebo naše vlastní představa o tom, jak rychle bychom měli reagovat.
Digitální wellbeing proto není jen otázkou individuální sebekontroly. Do našeho chování vstupují také společenské normy, pracovní prostředí a očekávání lidí kolem nás.
Hranice mezi zdravým a nezdravým používáním technologií tak nemusí být určena počtem hodin před obrazovkou. Důležitější může být, zda nám digitální technologie začínají vytlačovat jiné věci, které jsou pro náš život podstatné.
Pomůže digitální detox?
Když máme pocit, že je technologií příliš, nabízí se radikální řešení: digitální detox.
Na několik hodin, dní nebo třeba celý víkend se odpojit.
Někomu může podobná zkušenost pomoci. Univerzální recept to ale není. Pro někoho může úplné odpojení znamenat naopak další stres – například proto, že digitální technologie potřebuje k práci, komunikaci nebo udržování důležitých vztahů.
Smysluplnější proto mohou být menší strategie digitálního odpojení: vypnutí některých notifikací, omezení používání konkrétní aplikace, vyhrazení času bez telefonu nebo vědomé oddělení práce a volného času.
Cílem totiž nemusí být život bez technologií. Spíš život, ve kterém máme větší kontrolu nad tím, kdy a proč je používáme.
Než aplikaci otevřeme, můžeme si položit jednu otázku
Právě tady může pomoci princip mindfulness – všímavosti.
Nejde nutně o meditaci. V tomto kontextu může jít jednoduše o schopnost všimnout si vlastního chování bez okamžitého hodnocení.
Proč jsem právě otevřel telefon?
Chci někomu napsat? Potřebuji něco zjistit? Nudím se? Jsem nervózní? Nebo jsem aplikaci otevřel úplně automaticky?
Takové pozorování vlastních návyků může být prvním krokem ke změně. Ne proto, abychom si vyčítali každou minutu strávenou na sociálních sítích, ale abychom lépe rozuměli tomu, co od technologií vlastně očekáváme a co nám skutečně dávají.
Ani algoritmus není celý příběh
Součástí digitálního prostředí jsou samozřejmě také algoritmy sociálních sítí. Platformy se snaží nabízet obsah podle toho, na co reagujeme, co sledujeme a u čeho trávíme čas.
Výsledkem může být prostředí, které stále více odpovídá našim dosavadním zájmům a preferencím. I proto má význam přemýšlet nejen o množství času na sociálních sítích, ale také o tom, čím svůj digitální prostor zaplňujeme.
Ani tady přitom nejsme pouze pasivními příjemci. Svými reakcemi, výběrem sledovaných účtů i tím, jaký obsah ignorujeme, můžeme podobu svého online prostředí alespoň částečně ovlivňovat.
Nejde o boj s technologiemi
Zdravý vztah k digitálnímu světu nakonec nemusí znamenat neustálý boj se smartphonem ani počítání každé minuty před obrazovkou.
Digitální prostředí není jen zdrojem stresu. Je také místem vztahů, kreativity, humoru, vzdělávání a vzájemného sdílení.
Možná proto neexistuje jednoduchý návod na ideální digitální wellbeing. To, co jednomu člověku pomáhá, může druhého omezovat. A strategie, která funguje dnes, nemusí fungovat za půl roku.
Podstatnější je naučit se vlastní používání technologií pozorovat a občas si položit několik jednoduchých otázek:
Proč jsem právě online? Co mi to dává? Co mi to bere? A odpovídá způsob, jakým technologie používám, životu, který chci skutečně žít?
Digitální wellbeing pak není stav, kterého jednou dosáhneme. Je to spíš průběžné hledání rovnováhy mezi světem, který máme na displeji, a vším ostatním, co tvoří náš život.
Host: Michaela Šaradín Lebedíková, Masarykova univerzita
Podcast: Zóna
Téma: digitální wellbeing, digitální stres, FOMO a zdravý vztah k technologiím