Stárnutí se týká každého z nás. Dříve nebo později možná budeme pečovat o své rodiče či prarodiče a jednou budeme pomoc druhých potřebovat i my sami. Jak ale pomáhat tak, abychom člověku nebrali možnost rozhodovat o vlastním životě? A co znamená zachovat si důstojnost ve chvíli, kdy ztrácíme soběstačnost? O lidské důstojnosti, autonomii, smyslu života a duševním zdraví seniorů mluvím v Podcastu Zóna s docentem Pavlem Navrátilem z Masarykovy univerzity.
Žijeme ve společnosti, která stárne. Díky prodlužující se délce života máme před sebou více let, ale také nové otázky spojené se zdravím, samostatností a péčí. Stáří přitom není jen záležitostí těch, kteří už dosáhli určitého věku. Dotýká se rodin, mezilidských vztahů i způsobu, jakým jako společnost přemýšlíme o hodnotě člověka.
Právě tématem důstojnosti a autonomie otevíráme v Podcastu Zóna novou sérii věnovanou stáří a duševnímu zdraví seniorů.
Důstojnost neztrácíme tím, že stárneme
Co vlastně znamená lidská důstojnost? A může ji člověk ztratit ve chvíli, kdy přestane být samostatný?
Docent Pavel Navrátil upozorňuje, že důstojnost není něco, co bychom si museli zasloužit svou výkonností, zdravím nebo schopností postarat se sami o sebe. Patří každému člověku bez ohledu na jeho věk či životní situaci.
To, co se však může proměňovat, je způsob, jakým svou hodnotu prožíváme a jak s námi zachází naše okolí.
Člověk, který byl celý život zvyklý rozhodovat sám za sebe, může najednou potřebovat pomoc s běžnými činnostmi. A právě tehdy se ukazuje, jak důležité je nepřehlížet jeho osobnost, životní zkušenosti, přání a potřeby.
Senior totiž není pouze někdo, o koho je třeba pečovat. Je to především člověk se svým vlastním životním příběhem.
Kde končí pomoc a začíná rozhodování za druhého?
Pomáhat druhému člověku se může zdát jako samozřejmá věc. Jenže i dobře míněná pomoc může někdy vést k tomu, že za něj postupně začneme rozhodovat.
Co bude jíst? Kdy půjde spát? Kam může chodit? Co je pro něj ještě bezpečné?
Za podobnými rozhodnutími bývá často upřímná starost. Přesto mohou člověka připravovat o pocit, že má svůj život stále ve vlastních rukou.
V rozhovoru proto otevíráme otázku, jak hledat rovnováhu mezi bezpečím a svobodou. Do jaké míry máme právo chránit druhého člověka před rizikem? A kdy už naše snaha o ochranu začíná omezovat jeho autonomii?
Riziko totiž patří k lidskému životu v každém věku. Samotné stáří by nemělo být důvodem, proč člověku automaticky upírat možnost rozhodovat.
I způsob, jakým mluvíme, může ovlivňovat důstojnost
Důstojnost se neprojevuje jen ve velkých rozhodnutích. Velmi často jde o zdánlivé maličkosti každodenního života.
Oslovujeme staršího člověka s respektem? Ptáme se ho na jeho názor? Mluvíme přímo s ním, nebo raději s jeho příbuznými, jako by u rozhovoru ani nebyl?
Někdy se také stává, že se seniory komunikujeme podobně jako s malými dětmi. Používáme zdrobněliny, přehnaně zjednodušujeme nebo rozhodujeme za ně, aniž bychom se nejprve zeptali.
Takový přístup může vycházet z dobrého úmyslu, ale zároveň v člověku posilovat pocit bezmoci a závislosti.
Důstojná péče proto nespočívá pouze v tom, že zajistíme všechny potřebné služby. Důležité je také to, zda člověka stále vnímáme jako partnera, kterému nasloucháme a jehož přání bereme vážně.
Co dává životu smysl, když ubývají síly?
Stárnutí může přinášet také ztrátu činností a rolí, které člověku dlouhá léta dávaly pocit vlastní hodnoty.
Někdo už nemůže vykonávat svou profesi, jiný se musí vzdát oblíbených aktivit nebo postupně přichází o soběstačnost.
Znamená to ale, že jeho život ztrácí smysl?
S Pavlem Navrátilem se dotýkáme také myšlení psychiatra Viktora Frankla, který se věnoval otázce lidského smyslu i v náročných životních situacích.
Smysluplnost života nemusí být spojena pouze s výkonem, produktivitou nebo tím, co všechno dokážeme zvládnout. Může se proměňovat a nacházet nové podoby ve vztazích, blízkosti druhých, každodenních zkušenostech nebo v tom, co pro nás zůstává důležité.
Právě možnost být vyslyšen, respektován a vnímán jako hodnotný člověk může významně ovlivňovat také psychickou pohodu ve stáří.
Jak pečovat a přitom respektovat?
Co si tedy z našeho rozhovoru mohou odnést rodiny, které pečují o své stárnoucí blízké?
Především vědomí, že dobrá péče není jen otázkou praktické pomoci. Stejně důležité je zachovat vztah, ve kterém má druhý člověk stále své místo, svůj hlas a možnost rozhodovat.
Pomáhá zajímat se o jeho přání, respektovat jeho dosavadní životní zkušenosti a hledat řešení společně, nikoli pouze za něj.
A možná stojí za to položit si jednoduchou otázku: Jak bychom chtěli, aby se jednou druzí chovali k nám, až budeme jejich pomoc potřebovat?
Protože potřebovat pomoc neznamená přestat být sám sebou.
🎙️ Host: doc. PhDr. Pavel Navrátil, Ph.D., Masarykova univerzita
🎧 Podcast: Zóna – série Jak se žije ve stáří
💬 Téma: Lidská důstojnost, autonomie, péče a hledání smyslu života ve stáří
Pokud se Vám Podcast Zóna líbí a považujete jeho témata za důležitá, můžete podpořit vznik dalších dílů na podcastzona.art. Díky Vaší podpoře můžeme dál otevírat otázky, které se dotýkají nás všech.