Domov není jen místo, kde bydlíme. Je to prostor, ve kterém se cítíme bezpečně, máme své vzpomínky, každodenní zvyky a vztahy s druhými lidmi. Co se ale stane, když se vlastní domov začne měnit v překážku? Jak může nejistota spojená s bydlením ovlivňovat psychiku staršího člověka? A proč se někdy cítíme osaměle, přestože máme kolem sebe rodinu? O významu domova, osamělosti, bytové nejistotě a jejich dopadech na duševní zdraví seniorů mluvím v Podcastu Zóna s Markem Mikulcem z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
Většina z nás považuje domov za samozřejmost. Je to místo, kam se vracíme, kde máme své věci, soukromí a pocit, že někam patříme.
S přibývajícím věkem ale může domov získávat ještě hlubší význam. Často je spojený s desetiletími života, vzpomínkami na blízké, každodenními rituály nebo sousedskými vztahy.
Zároveň však mohou přicházet situace, kdy bydlení přestává odpovídat našim potřebám. Schody, které jsme dříve bez problémů zvládali, se stávají překážkou. Péče o dům nebo zahradu je stále náročnější. A někdy začnou chybět také peníze na jeho provoz.
Právě vztahu mezi bydlením, osamělostí a psychickou pohodou se věnujeme ve třetím dílu série Jak se žije ve stáří.
Domov není jen střecha nad hlavou
Co vlastně znamená mít domov?
Marek Mikulec v rozhovoru upozorňuje, že na domov se můžeme dívat z několika různých úhlů.
Z právního hlediska jde například o vlastnictví nebo možnost užívat určitý prostor. Jenže samotná jistota bydlení ještě nemusí znamenat, že se člověk někde skutečně cítí doma.
Domov má také sociální a emocionální rozměr. Je místem, kde prožíváme vztahy, vytváříme vzpomínky a budujeme pocit sounáležitosti.
Pro staršího člověka může mít velký význam právě kontinuita. Známé prostředí, sousedé, oblíbené cesty nebo drobné každodenní zvyky mu pomáhají udržovat pocit stability a bezpečí.
Proto může být ztráta dlouholetého domova psychicky velmi náročná. Člověk totiž nepřichází pouze o určité místo, ale někdy také o významnou část svého dosavadního způsobu života.
Když se vlastní bydlení stává překážkou
Bytovou nejistotu si často spojujeme především s lidmi, kteří nemají kde bydlet.
Problémy s bydlením ale mohou mít i mnohem méně nápadnou podobu.
Starší člověk může vlastnit dům, a přesto v něm žít v podmínkách, které už nejsou bezpečné nebo dlouhodobě zvládnutelné.
Velký dům se zahradou, který byl po léta zdrojem radosti, může najednou vyžadovat více sil, než má jeho obyvatel k dispozici. Byt ve vyšším patře bez výtahu zase může způsobit, že senior postupně přestane vycházet ven.
Podobně mohou působit finanční obtíže. Rostoucí náklady na bydlení, energie nebo vytápění mohou vyvolávat dlouhodobý stres a obavy z budoucnosti.
V rozhovoru proto otevíráme otázku, kdy domov člověku ještě poskytuje potřebné zázemí a kdy už začíná omezovat jeho samostatnost, vztahy i psychickou pohodu.
Co když musí člověk svůj domov opustit?
Někdy nastane situace, kdy už setrvání v dosavadním bydlení není možné nebo vhodné.
Stěhování však může být pro staršího člověka mnohem náročnější než pouhou změnou adresy.
Může znamenat odloučení od prostředí, které důvěrně zná, ztrátu každodenních kontaktů nebo pocit, že nad svým životem postupně ztrácí kontrolu.
Marek Mikulec proto zdůrazňuje důležitost přípravy a zapojení samotného seniora do rozhodování.
Pokud je to možné, měl by mít příležitost podílet se na výběru nového bydlení, vyjádřit svá přání a postupně se na změnu připravit.
Pomoci může také zachování některých důvěrně známých věcí – oblíbeného nábytku, fotografií nebo předmětů, ke kterým má člověk osobní vztah.
Důležité je ale také hledat nové možnosti, které změna přináší, a podporovat vznik vztahů v novém prostředí.
Nejde totiž pouze o to, aby měl senior kde bydlet. Jde o to, aby se i na novém místě mohl cítit doma.
Samota a osamělost nejsou totéž
Jedním z důležitých témat našeho rozhovoru je také osamělost.
Být sám totiž nemusí automaticky znamenat cítit se osaměle.
Někteří lidé mají samotu rádi. Poskytuje jim klid, soukromí a prostor pro vlastní zájmy.
Osamělost naproti tomu vzniká ve chvíli, kdy člověku chybějí vztahy a blízkost, které potřebuje.
A nemusí se týkat pouze těch, kteří žijí sami.
Starší člověk může mít rodinu, pravidelně se setkávat s dalšími lidmi, a přesto prožívat hlubokou osamělost. Rozhodující totiž není jen počet kontaktů, ale také jejich kvalita, vzájemnost a pocit, že o nás má někdo skutečný zájem.
Osamělost může postupně ovlivňovat psychickou pohodu, prohlubovat smutek, úzkost nebo vést k dalšímu uzavírání se před okolím.
Vzniká tak obtížná situace: čím osamělejší se člověk cítí, tím těžší pro něj někdy může být znovu navazovat kontakt s druhými.
Jakou roli hraje rodina a sousedství?
Když přemýšlíme o podpoře seniorů, často se soustředíme na zdravotní péči nebo praktickou pomoc v domácnosti.
Stejně důležité ale mohou být obyčejné každodenní vztahy.
Krátké setkání se sousedem, společná procházka, návštěva přátel nebo pravidelná aktivita v místní komunitě mohou pomáhat udržovat pocit sounáležitosti.
Rodina může sehrát důležitou roli nejen tím, že seniorovi pomůže s nákupem či úklidem, ale také tím, že bude podporovat jeho vlastní vztahy a zájmy.
Zároveň je dobré všímat si změn. Pokud člověk postupně přestává vycházet ven, omezuje kontakty nebo ztrácí zájem o činnosti, které měl dříve rád, může to být signál, že potřebuje větší podporu.
Ne vždy je přitom řešením organizovat seniorovi život za něj. Důležité je především naslouchat tomu, co sám potřebuje a o jaký kontakt stojí.
Aby domov zůstal domovem
Problémy s bydlením a osamělostí nelze vždy vyřešit pouze v rámci rodiny.
Svou roli mají také obce, sociální služby a způsob, jakým společnost přistupuje k potřebám stárnoucí populace.
Důležitá je dostupnost vhodného bydlení, bezbariérové prostředí, podpora komunitních aktivit i včasná pomoc lidem, kterým hrozí ztráta bydlení nebo sociálních vazeb.
Marek Mikulec v rozhovoru upozorňuje, že právě prevence může pomoci předejít situacím, kdy se obtíže s bydlením, zhoršující se zdraví a osamělost začnou vzájemně prohlubovat.
A možná bychom si z našeho rozhovoru mohli odnést jednu důležitou myšlenku:
Domov není jen místo, kde bydlíme. Je to také prostor, kde se cítíme bezpečně, kde máme své vztahy a kde můžeme žít svůj vlastní život.
A právě o tuto možnost bychom neměli přicházet jen proto, že stárneme.
🎙️ Host: Mgr. Marek Mikulec, Ph.D., Masarykova univerzita
🎧 Podcast: Zóna – série Jak se žije ve stáří
💬 Téma: Bydlení, bytová nejistota, osamělost a duševní zdraví seniorů
Pokud se Vám Podcast Zóna líbí a považujete jeho témata za důležitá, podpořte prosím vznik dalších dílů na pomocí platebních odkazů, na Donace.cz nebo na Forendors. Díky Vaší podpoře můžeme dál otevírat otázky, které se dotýkají nás všech.